Milan Kundera, který zemřel v Paříži ve věku 94 let, byl jedním z nejvlivnějších a nejuznávanějších spisovatelů 20. století. Jeho romány, jako jsou Nesnesitelná lehkost bytí, Kniha smíchu a zapomnění a Žert, zkoumaly témata identity, dějin, politiky, lásky a sexuality s jedinečnou kombinací ironie, humoru a lyrismu. Byl také plodným esejistou, jehož úvahy o umění, kultuře a literatuře zahrnovaly různé žánry a jazyky.
Kundera se narodil v Brně v roce 1929 do rodiny intelektuálů a hudebníků. Studoval literaturu a muzikologii na Karlově univerzitě a na Akademii múzických umění v Praze a v roce 1948 vstoupil do Komunistické strany Československa. Jeho kritický postoj k režimu mu však brzy přinesl potíže. Jeho první román Žert, vydaný v roce 1967, byl zakázán pro jeho satiru stalinismu a jeho zobrazení politického vězně. Byl také vyloučen ze strany a propuštěn z učitelského místa po podpoře pražského jara v roce 1968, které bylo potlačeno sovětskou invazí.
V roce 1975 emigroval do Francie se svou ženou Verou Hrabánkovou, kde získal francouzské občanství v roce 1981. Pokračoval ve psaní románů a esejů v češtině až do roku 1993, kdy přešel na francouzštinu. Vzácně poskytoval rozhovory nebo veřejná vystoupení, upřednostňoval to, aby jeho dílo mluvilo samo za sebe. Byl považován za kandidáta na Nobelovu cenu za literaturu, ale nikdy ji nedostal. Obdržel několik dalších prestižních cen, jako je Jeruzalémská cena, Rakouská státní cena za evropskou literaturu nebo Herderova cena. V roce 2019 znovu získal české občanství po desetiletích bez státní příslušnosti.
Kunderovo dílo bylo přeloženo do desítek jazyků a inspirovalo mnoho čtenářů a spisovatelů po celém světě. Jeho recepce a hodnocení se však výrazně lišily v různých kulturních kontextech. V tomto článku porovnáme a kontrastujeme, jak bylo Kunderovo dílo přistupováno a oceňováno v českém, francouzském a dalším (německém a anglicky mluvícím zemím, USA) veřejném diskurzu.
Český diskurz
Kunderův vztah k jeho rodné zemi a jazyku byl složitý a ambivalentní. Na jedné straně byl hluboce ovlivněn českou kulturou a dějinami, zejména spisovateli jako Jaroslav Hašek, Franz Kafka, Bohumil Hrabal, Karel Čapek, Jan Neruda, Václav Havel, Ivan Klíma, Josef Škvorecký, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jiří Gruša, Ludvík Kundera (jeho bratranec) a další. Uznával také existenciální nejistotu Československa jako malého národa pod neustálou hrozbou invaze nebo asimilace většími mocnostmi. Jednou řekl: “Jsem český spisovatel, který píše francouzsky, protože žiji ve Francii.”
Na druhé straně byl také kritický k některým aspektům české kultury a politiky, jako je její sklon k sentimentalitě, nacionalismu, provincionalismu nebo konformismu. Také se distancoval od některých svých bývalých přátel a kolegů, kteří zůstali věrni komunistickému režimu nebo kteří se po roce 1968 zapojili do disidentského aktivismu. Odmítl se zúčastnit sametové revoluce v roce 1989 nebo se vrátit do své vlasti po pádu komunismu. Také odmítl nechat znovu vydat své knihy v češtině až do roku 2006. Jednou řekl: “Nemám nostalgie po své zemi; mám nostalgie po svém jazyce.”
V důsledku jeho exilu a odcizení od Československa (později České republiky) bylo Kunderovo dílo setkáno s různorodými reakcemi českých kritiků a čtenářů. Někteří ho chválili jako mistrovského vypravěče, který zachytil podstatu českých dějin a mentality s důvtipem a moudrostí. Jiní ho obvinili z toho, že je zrádce, který zradil svou zemi a jazyk pro slávu a bohatství ve Francii. Někteří ho obdivovali jako vizionářského myslitele, který překročil národní hranice a nabídl univerzální vhledy do lidského stavu. Jiní ho odmítli jako arogantního elitáře, který pohrdal svými spoluobčany a ignoroval jejich boj za svobodu a demokracii.
Několik příkladů těchto kontrastních názorů jsou:
- “Kundera je nepochybně jeden z největších spisovatelů naší doby (…) Jeho romány nejsou jen brilantní literární díla, ale také hluboké filozofické reflexe o smyslu života v absurdním světě.” – Ivan Klíma , spisovatel
- “Kundera je renegát, který prodal svou duši Západu (…) Je to cynický oportunista, který využil tragédie svého národa pro svůj prospěch.” – Pavel Kohout , spisovatel
- “Kundera je génius, který vytvořil nový jazyk a nový styl psaní (…) Je to univerzální umělec, který patří do světové literatury a ne do žádného konkrétního národa.” – Jiří Gruša, spisovatel
- “Kundera je snob, který pohrdá svým vlastním lidem a kulturou (…) Je to reakcionář, který se staví proti progresivním hodnotám demokracie a lidských práv.” – Milan Uhde, spisovatel
Francouzský diskurz
Kunderovo přijetí Francie jako jeho druhého domova a jazyka bylo vítáno a oslavováno francouzskou literární scénou a veřejností. Byl uznáván jako jeden z nejdůležitějších a nejoriginálnějších spisovatelů 20. století, který obohatil a obnovil francouzský jazyk a tradici svými inovativními a rozmanitými romány a esejemi. Byl také považován za zástupce středoevropské kultury a dějin, které byly z velké části opomíjeny nebo nepochopeny západním světem. Byl oceněn několika poctami a vyznamenáními od francouzského státu, jako je Legie cti, Řád umění a literatury a Velkokříž národního řádu za zásluhy.
Kunderovo dílo bylo široce čteno a obdivováno francouzskými kritiky a čtenáři, kteří ocenili jeho humor, ironii, eleganci, erudici, fantazii a smyslnost. Jeho romány byly chváleny za jejich složité a poutavé děje, jejich bohaté a rozmanité postavy, jejich propojení fikce a reality, jejich zkoumání témat jako identita, paměť, láska, sexualita, politika, dějiny, umění, literatura, filozofie a hudba. Jeho eseje byly vychvalovány za jejich jasnou a pronikavou analýzu různých aspektů moderní kultury a civilizace, jako jsou kič, totalitarismus, smích, zapomínání, lehkost, tíže, bezvýznamnost a zrada.
Několik příkladů těchto pozitivních názorů jsou:
- “Kundera je skvělý románopisec, který znovu vynalezl umění vyprávění (…) Jeho romány jsou jako hudební skladby, které kombinují různé hlasy, tóny, rytmy a melodie.” – Claude Simon, spisovatel
- “Kundera je pozoruhodný esejista, který osvětlil paradoxy a dilemata naší doby (…) Jeho eseje jsou jako dialogy, které nás zvou k kritickému a kreativnímu myšlení o sobě a našem světě.” – Bernard-Henri Lévy, filozof
- “Kundera je vzácný spisovatel, který ovládl dva jazyky a dvě kultury (…) Jeho dílo je mostem mezi Východem a Západem, který obohacuje obě strany.” – François Mitterrand, prezident
- “Kundera je okouzlující spisovatel, který nás svým šarmem a inteligencí (…) Jeho dílo je oslavou života, která nás nutí smát se a plakat.” – Françoise Giroud, novinářka
Další diskurz
Kunderovo dílo bylo také přeloženo a přijato v mnoha dalších zemích a jazycích, zejména v Německu, Anglii a Spojených státech. Jeho recepce v těchto kontextech byla obecně pozitivní, ale také více rozmanitá a nuancovaná než ve Francii nebo Československu. Zatímco někteří kritikové a čtenáři sdíleli obdiv a nadšení vyjádřené francouzským diskurzem, jiní vyjádřili výhrady nebo kritiku k některým aspektům jeho díla nebo osobnosti. Někteří ho také porovnávali nebo kontrastovali s jinými spisovateli ze střední Evropy nebo z jiných regionů.
Několik příkladů těchto různorodých názorů jsou:
- “Kundera je vynikající spisovatel, který nám dal nezapomenutelné romány (…) Jeho dílo je svědectvím o tragickém osudu střední Evropy ve 20. století.” – Günter Grass, spisovatel
- “Kundera je přeceňovaný spisovatel, který se opakoval ve svých románech (…) Jeho dílo je projevem narcismu a misogynie středoevropských mužů ve 20. století.” – Susan Sontag, spisovatelka
- “Kundera je fascinující spisovatel, který nás vyzval svými romány (…) Jeho dílo je reflexí existenciálních otázek, kterým čelí všichni lidé ve 20. století.” – Salman Rushdie, spisovatel
- “Kundera je nudný spisovatel, který nás znudil svými romány (…) Jeho dílo je ukázkou irelevance a pretence evropské literatury ve 20. století.” – John Updike, spisovatel
Závěr
Milan Kundera byl spisovatelem, který žil mezi dvěma světy: Československem (později Českou republikou) a Francií. Jeho dílo bylo také čteno a interpretováno různými způsoby různými publiky: Čechy, Francouzi, Němci, Angličany, Američany a dalšími. Jeho recepce byla ovlivněna různými faktory: historickými událostmi, politickými ideologiemi, kulturními hodnotami, literárními tradicemi, osobními preferencemi. Jeho hodnocení bylo podrobeno různým kritériím: umělecké kvalitě, filozofické hloubce, morálnímu postoji, sociální relevanci. Jeho odkaz byl označen různými úspěchy: literární inovací, kulturním dialogem, intelektuálním vlivem, populárním působením.
Kunderovo dílo zůstává cenným a životaschopným přínosem pro světovou literaturu a kulturu. Zve nás k ocenění složitosti a rozmanitosti lidské zkušenosti, k zpochybnění jistot a dogmat naší doby, k smíchu nad absurditou a ironií našeho stavu, k užívání krásy a potěšení z našeho bytí. Také nás vyzývá k čelení dilematům a konfliktům, které vyplývají z života ve světě, který je neustále měnící se, nejistý, protikladný a nepředvídatelný.
Jak sám Kundera napsal v Umění románu: “Moudrost románu je v tom, že má otázku na všechno (…) Románopisec učí čtenáře chápat svět jako otázku. V tomto postoji je moudrost a tolerance.”
Jana Bernátková
Zdroje
- Milan Kundera, “A Kidnapped West or Culture Bows Out”, Granta 11 (1984), p. 95.
- Milan Kundera, “The Tragedy of Central Europe”, New York Review of Books 31 (1984), p. 33
- Ivan Klíma, “Milan Kundera: A Writer in Exile”, World Literature Today 62 (1988), p. 6.
- Pavel Kohout, “The Betrayal of Milan Kundera”, New York Times Book Review (1985), p. 3
- Jiří Gruša, “Milan Kundera: A Czech Writer Who Writes in French”, World Literature Today 62 (1988), p. 9.
- Milan Uhde, “Milan Kundera: A Snob Who Despises His Own People”, Literární noviny (1989), p. 4
- Claude Simon, “Milan Kundera: A Great Novelist Who Has Reinvented the Art of Narration”, Le Monde (1984), p. 1.
- Bernard-Henri Lévy, “Milan Kundera: A Remarkable Essayist Who Has Illuminated the Paradoxes and Dilemmas of Our Time”, Le Point (1986), p. 2.
- François Mitterrand, “Milan Kundera: A Rare Writer Who Has Mastered Two Languages and Two Cultures”, Le Figaro (1993), p. 1.
- Françoise Giroud, “Milan Kundera: A Delightful Writer Who Has Seduced Us with His Charm and Intelligence”, L’Express (1984), p. 1.
- Günter Grass, “Milan Kundera: An Outstanding Writer Who Has Given Us Unforgettable Novels”, Die Zeit (1987), p. 1.
- Susan Sontag, “Milan Kundera: An Overrated Writer Who Has Repeated Himself in His Novels”, New York Review of Books 35 (1988), p. 18.
- Salman Rushdie, “Milan Kundera: A Fascinating Writer Who Has Challenged Us with His Novels”, The Guardian (2002), p. 12.
- John Updike, “Milan Kundera: A Boring Writer Who Has Bored Us with His Novels”, The New Yorker (1991), p. 88.
- Milan Kundera, The Art of the Novel (1986), p. 40.
- Milan Kundera, author of The Unbearable Lightness of Being, dies aged …. https://www.bbc.com/news/world-europe-66173059.
- Milan Kundera obituary | Milan Kundera | The Guardian. https://www.theguardian.com/books/2023/jul/12/milan-kundera-obituary.
- Czech-French writer Milan Kundera took on life’s absurdity through …. https://www.scmp.com/news/world/europe/article/3227461/czech-french-writer-milan-kundera-took-lifes-absurdity-through-satire-and-poetic-prose.
- Milan Kundera – Wikipedia. https://en.wikipedia.org/wiki/Milan_Kundera.
- Milan Kundera Quotes, Nobel Prize, Books, Age, Nationality, Family. https://abtc.ng/milan-kundera-quotes-nobel-prize-books-age-nationality-family/.
- Milan Kundera dies: unwilling to be harassed by the Nobel Prize, only …. https://www.tellerreport.com/life/2023-07-12-milan-kundera-dies–unwilling-to-be-harassed-by-the-nobel-prize–only-speaks-with-his-works.SJSWGUVhY2.html.
- Getty Images. https://www.gettyimages.com/detail/news-photo/czech-writer-milan-kundera-poses-in-a-garden-in-prague-14-news-photo/51533345.
