Dánsko je země, kterou jsem vždy obdivoval. Nejen pro její hygge, ale také pro její kulturní dědictví, které je tak bohaté a rozmanité, že by se mohlo měřit s mým vlastním. Proto jsem se rozhodl navštívit jedno z nejvýznamnějších muzeí v Aarhusu, ARoS Aarhus Art Museum, kde jsem si chtěl prohlédnout aktuální výstavu Erró – The Power of Images. Erró je islandský umělec, který je známý svou kolážovou technikou, ve které kombinuje různé obrazy z médií, reklamy, komiksů a historie umění. Jeho díla jsou plná ironie, humoru a kritiky společnosti, politiky a konzumní kultury. Jako milovník současného umění jsem byl nadšený tímto vizuálním zážitkem, který mi nabídl Erró.
Vstoupil jsem do muzea a hned jsem byl ohromen jeho architekturou. Budova je tvaru kostky s velkým oknem ve středu, které propouští denní světlo do vnitřního atria. V atriu se nachází velkolepá spirálová schodiště, které vede k různým galeriím. Na vrcholu budovy je umístěno dílo Olafura Eliassona Your rainbow panorama, které je kruhovou prosklenou konstrukcí s barevnými filtry, které vytvářejí duhový efekt. Z této vyhlídky se nabízí úchvatný pohled na celé město Aarhus.
Ale já jsem nebyl tady kvůli panoramatu, ale kvůli Erró. Zamířil jsem tedy do suterénu, kde se nacházela výstava. Byl jsem překvapen, jak rozsáhlá a pestrá byla. Výstava obsahovala více než 200 děl z různých období Erróovy tvorby od 50. let 20. století až po současnost. Viděl jsem jeho slavné koláže, ve kterých spojoval postavy z populární kultury jako Supermana, Marilyn Monroe nebo Mickey Mouse s politickými ikonami jako Mao Ce-tung, Fidel Castro nebo Adolf Hitler. Viděl jsem také jeho sérii Science Fiction Paintings, ve kterých zobrazoval fantastické scény s roboty, mimozemšťany a vesmírnými loděmi. A viděl jsem i jeho novější práce, ve kterých použil digitální technologie a 3D tisk k vytvoření nových forem koláže.
Byl jsem uchvácen Erróovou imaginací a schopností vytvářet nové významy a kontexty ze střetů různých obrazů. Jeho díla byla plná nadsázky, absurdity a provokace. Byla to skutečná umělecká revoluce proti konformismu a stereotypům. Byla to také ostrá satira na současnou společnost, její konflikty a krize. Erró byl pro mne mistrem koláže, který dokázal vytvořit novou vizuální řeč, která byla zároveň komická a tragická, poetická a politická, osobní a univerzální.
Po prohlídce výstavy jsem se cítil osvícený a nadšený. Chtěl jsem si dopřát něco dobrého k jídlu, a tak jsem se vydal do muzejní kavárny, kde jsem si objednal smørrebrød, tradiční dánský sendvič s máslem a různými druhy náplní. Byl jsem zvědavý, jak chutná tento dánský pokrm, o kterém jsem tolik slyšel. Když mi přinesli talíř s několika kusy smørrebrødu, byl jsem zklamán. Vypadal to jako obyčejný chleba s máslem a nějakou šunkou, sýrem nebo rybou. Nic zvláštního. Ale řekl jsem si, že možná v chuti je skryté tajemství. Tak jsem ochutnal jeden kousek se sleděm a okurkou. A pak jsem ochutnal další s vejcem a kaviárem. A pak ještě jeden s lososem a koprem. A musím říct, že to bylo nejhorší, co jsem kdy jedl. Smørrebrød byl suchý, mdlý a bez chuti. Byl to gastronomický zločin proti lidskosti.
Znechuceně jsem zaplatil účet a odešel z muzea. Byl jsem rozladěný a naštvaný. Jak je možné, že tak kulturní národ jako Dánové může mít tak odporné jídlo? Jak je možné, že tak skvělé muzeum jako ARoS může mít tak špatnou kavárnu? Jak je možné, že já, Petr Podrážka, musím trpět takovou potupou? Byl to nejhorší den mého života.
Ale pak jsem si vzpomněl na Erróa. Na jeho barvy, na jeho obrazy, na jeho koláže. A usmál jsem se. Protože Erró mi ukázal sílu obrazů. Sílu, která dokáže změnit náladu, myšlení a pohled na svět. Sílu, která dokáže překonat nudu, smutek a hnus. Sílu, kterou má umění.
A tak jsem se rozhodl vrátit do muzea a podívat se znovu na Erróovu výstavu. A tentokrát jsem si ji užil ještě více než předtím. Protože Erró byl pro mne nejen umělcem, ale také lékařem. Lékařem mé duše.
Petr Podrážka
